That's life, though.

Po 20 dnech od vydání posledního článku jsem se konečně odhodlala něco napsat. Řekla jsem si, že vypsat se mi pomůže si urovnat myšlenky a pokusit se ukázat, že v životě se vám vyskytnou chvíle, které jsou nepříjemné, bolí, naštvou vás do běla, ale nemůžete s nimi nic dělat. Jen stojíte v brnění, se zbraněmi v ruce a jste připraveni bojovat, ale problém je, že s tím bojovat nemůžete, protože tam jste sami a bojujete maximálně sami se sebou, bez žádného výsledku. 

My point of view on.. #2

Ahooj! Tak se stalo přesně to, čeho jsem se bála - času jsem tenhle týden měla ještě míň než jsem myslela, že mít budu. V úterý 2 hodiny doučování matiky na středeční test, příchod domů, psaní seminárky + opakování toho, co jsem se doučila. Navíc se mě zase chytla má milovaná úzkost a tak jsem od pondělí do středy téměř nespala a snažila se s tím nějak přežít. Ve středu jsem odpoledne byla po delší době ve fitku a musím říct, že mi to pomohlo jak nikdy. Strašně mě to jakoby nakoplo a uvědomila jsem si, že se jako vážně nemůžu takhle chudinkovat a od tý doby je mi tak nějak líp. 

1/5/2017

Ahooj! Nejprve se chci omluvit za to, že nejsem v poslední době moc aktivní, ale přijde mi, že každý rok ke konci školního roku je toho prostě hodně. A to nemluvím jen o škole, kde se na poslední chvíli snažím vylepšit známky (ikdyž si pokaždý říkám, že tento rok je budu mít dobrý hned od začátku.. Haha), ale o všech akcích mimo. Už teď mám naplánovaný snad každý víkend až do prázdnin vším možným. Taky to tak máte? Třeba tenhle víkend jsem od pátku do neděle byla s Martinem na svatbě jeho sestřenice (pátek svatba, sobota ''dopitná''), v neděli čarodějnice zase s mojí famílií a najednou tu je pondělí a já si říkám jak to chci všechno stihnout? Ale ikdyž mám hlavu plnou věcí, které musím udělat, jsem jela dneska do Prahy, abych také poprvý v životě šla se svojí polovičkou na Petřín na prvního Máje.