Mám se ráda.

O víkendu jsem si pročítala/dívala se na různé motivační články, videa a příspěvky a všechny měly společné jedno motto "selflove". Viděla jsem příspěvky, které hlásaly selflove a všichni se mějme rádi takoví jací jsme, dělejme věci pro sebe a buďme se sebou spokojení. Pak jsem viděla články, které byly proti této propagaci a říkají, že to spočívá zase v něčem jiném a takhle pořád dokola. Z toho slova se stal trend, i malý holky, který pomalu ani neví, co to v překladu znamená si píší pod své příspěvky #selflove, protože to někde viděly a myslí si, že se to teď tak má dělat. Mně se z počátku tento nápad líbil, ale postupem času mi přijde, že se z něj stává další komerční, bezvýznamná a nic nepřinášejí věc.

Když si slovo selflove rozeberete, je to self love = já láska. Takže logicky to má vyjadřovat, že musíte to své já naplnit určitou láskou. To už tu ale přeci bylo ne? Takové to hlásání, že nejdřív musíte najít lásku v sobě a až pak v někom dalším. Tak v čem je selflove jiný? Přijde mi, že se to nejvíce týká neustále se opakujícího a nekonečného problému holek a jejich pohledu na sebe a zejména hodnocení jejich postavy. Schválně si zkuste jeden den počítat, kolikrát se vám v hlavě objeví myšlenka hodnotící nějakou postavu, kolikrát slyšíte někoho vedle sebe hodnotit něčí postavu (je jedno jestli kladně nebo záporně), kolikrát vám něco společného s postavou vyskočí na facebooku, instagramu, twitteru? A do toho počítám i takový ty věci, kde někdo říká, kolik toho snědl, různý memes s tím jak nemáme ani letos to "summer body" nebo kde se někdo chlubí jak si dokázal během 30 dnů vypracovat postavu. Je toho hodně co? A všechny tyhle věci nás nevědomky ovlivňují. Dostanou se do podvědomí a pak to řešíme a řešíme. Proto si myslím, že neustálé propagování i toho #selflove může být na škodu. Zase vás to dotlačí k tomu nad sebou zbytečně moc uvažovat a pochybovat.

Co to takhle zkusit neřešit? Co takhle zkusit nebrat lidskou postavu jako předmět konverzace? Nekomentovat, nehodnotit.. Nemůžete zabránit myšlenkám ve vaší hlavě, ale v moment, když výrazně ubyde těch nahlas vyslovených kritik, začnou pomalu mizet i ve vaší hlavě. Já například už neřeším. Když někdo vedle mě hodnotí něčí postavu, tak k tomu nic neřeknu, nechám to vyšumět a nepřipouštím si to.

Proto jsem tento článek záměrně nepojmenovala "selflove", protože s tím mottem úplně nesouhlasim, ale občas si stačí prostě jen říct "mám se ráda" a řekne vám to mnohem víc. Já třeba sebe samou ráda mám. Jsem na sebe samozřejmě tolikrát hrozně naštvaná, štvu sebe samou, štve mě moje chování, moje antitalenty, moje slabiny, moje názory, moje úvahy, i věci, které se týkají mého vzhledu.. A že toho je hodně.. Ale přijde mi, že v moment, kdy prostě přestanete řešit a naučíte se ve věcech zbytečně nešťourat, strašně moc věcí vám to usnadní.. Takže toto je naposled, kdy se o tom já zmiňuju. :D

Minimalism is the key!

Ještě bych vám ráda připomněla, že pokud sháníte dárky opravdu na poslední chvíli, tak stále platí má sleva na hodinky od Daniel Wellington! Stačí zadat "liarample" a máte ode mě 15% slevu. 

Mějte se krásně a užívejte si tu před-vánoční atmosféru!<3

With love,

Lia