Poprvé od začátku léta jsem měla možnost se vyspat vysloveně do růžova a udělat si moji nejmilovanější snídani - banánové lívance s malinovo-banánovo-acidofilní polevou a chia semínky. Také jsem si poprvé po dlouhé době v kuchyni tancovala a zpívala a cítila se překvapivě hrozně dobře, což vzhledem k tomu, že ještě včera jsem měla svoje úzkostné záchvaty, bylo vážně osvobozující. A také jsem asi po 2 měsících měla zase náladu psát. Ani nevím o čem, ale bylo to zpátky ve mně a já myslím, že to je dobrý znamení.
Já vlastně vůbec nevím, jak moje momentální rozpoložení popsat. Přijde mi, ze můj život je momentálně cesta, která nemá žádnou cílovou destinaci. Absolutní svoboda, kdykoliv mohu kamkoliv uhnout a vím, že to nebude chyba, protože nejedu podle žádné navigace. Nemám žádný plán (kromě toho přecpanýho natáčecího plánu na celý červenec, of course), žádný cíl, žádný podmínky, kam se musím dostat a je to skvělý.
-z natáčení na Šumavě
Taky jsem poznala poslední dobou úžasný lidi, kteří mi pomáhají, starají se o mě, ukazují mi, že jako vážně nejsem odpad, kterého by se mělo co nejdříve zbavit (jak jsem se poslední dobou občas cítila), že ve mně je něco krásnýho, jedinečnýho a něco, co bych nikomu neměla dovolit, aby mě o to připravil. A ikdyž na povrch působím křehce a poničitelně, tak vevnitř jsem silná holka, kterou už moc věcí nerozhodí. Aspoň mi to řekl jeden můj kamarád a dodal mi tím neskutečnou kuráž a jsem mu za to hrozně vděčná.
- vždycky pozitivní Matej, kterej nádherně zpívá (https://www.youtube.com/channel/UCOT0Ro5tzC5vvIM_UrYURVA)
Strašně jsem se bála, že zase upadnu do depresí a nechám se shodit na kolena, ale tentokrát jsem se tomu postavila čelem a nedovolila tomu převzít nademnou moc. Je to jako když visíte nad srázem a držíte se jen vlastnima rukama a už máte pocit, ze jako vážně nemůžete, už se chcete pustit, ale pak si řeknete (teď omluvte ten výraz, ale naučila mě ho asi před rokem moje kamarádka a od tý doby ho používám na všechny oblasti) ''nasrat''. A nenecháte tu gravitaci vás stáhnout dolů, ještě z posledních sil se zapřete a vytahnete se zpátky nahoru.
A teď sedím na zahradě, je krásně, jsem vyspalá, koukám do přírody, odpoledne jsem domluvená s kamarádkou, večer jdeme popít s Ditou, zítra nějaký randíčka a tak a já si říkám, že můj život vážně stojí za to a vážně nenechám nic a nikoho mě srazit dolů, abych zapomněla na všechno to skvělý kolem mě.
P.S. Nechám tady pár bodů, které se mi osvědčili v budování lepších dnů.
1. Pravidlo "nasrat" - je tomu něco přes rok, co jsem byla na maturitním plese s mojí nejoblíbenější partou lidí na světě a já měla strašně špatnou náladu kvůli mým spolužákům, kteří mi bezdůvodně začali psát zprávy na facebook, jaká jsem kráva a tak (o tom třeba jindy) a pak přišla Elena a začala mě učit říkat "nasrat". Na cokoliv v životě, co prostě nemůžete ovlivnit, prostě se vám to najednou objeví, si říct jednoduše "nasrat" "fuck it". Neovlivníš to, tak si to uvědom. A ono se vám při tom slově tak zvláštně uleví. Zkuste to příště taky!
2. Neplaťte si za terapeuty, máte jich kolem sebe dost a nic za to nechtějí. Do života se mi připletl jeden kluk, kterého jsem poznala na náplavce, když tam Sarah slavila narozeniny. Je mu 24, procestoval díky sportu půlku světa a zažil neskutečně moc věcí. A říkám vám, že rady a slova, který mi občas jen tak předá by vám nedal ani ten nejdražší psycholog v Praze.
3. Najděte se v nějaké fiktivní postavě z knížky, filmu, seriálu, čehokoliv. Zní to asi zvláštně, ale já se třeba našla v Carrie ze Sexu ve městě. V každým díle co vidím, si říkám, že já bych se zachovala úplně stejně jako ona. Plus jsem si včera večer dělala test na 16personalities.com a vyšlo mi, ze jsem jako vážně stejná povaha jako ona???!! Já vím, je to blbost, ale udělalo mi to strašnou radost. A když se tak dívám na ten seriál, tak dostávám vnitřně naději, že mi třeba taky v životě už bloudí nějaký pan Božský a že třeba taky mě čeká šťastný konec, jen ještě nejsem v tý poslední sérii.
4. Nepřestávejte doufat, ono se jednou vzbudíte a budete se zas usmívat:)
With love,
Lia.
Žádné komentáře:
Okomentovat