Thoughts.

V noci předtím než usnete, během řízení v noci na dálnici, ve sprše, v tramvaji, ve společnosti lidí, když běžíte, při procházení se městem. V hlavě vám začne plout nekonečně mnoho myšlenek. Některými si necháte unést, některé potlačíte hned, co se objeví, některé vám vykouzlí úsměv na tváři, některým se povede vás rozbrečet. Myšlenky. Můžou to být vzpomínky, ale mě více fascinují takové ty představy budoucnosti. V hlavě si denně vytvoříte tisíce scénářů, jak by váš život mohl dále vypadat. Jak velkou mají naše scénáře šanci, že se doopravdy jednou vyplní?


Už odmalička mi mamka říkala, že žiju v oblacích. Vždycky jsem si v hlavě vytvořila nějakou nereálnou představu, která se od reality poměrně dost lišila a pak jsem akorát byla zklamaná, když věci nedopadly tak, jak podle mě měly. Asi tak v sedmi letech jsem si řekla, že jednou vyhraju Oscara. Haha. Po několika letech jsem tedy snížila, že mi bude stačit ten Český lev. Haha. No, teď, deset let poté jsem už přesvědčená, že tohle byl přesně jeden z těch scénářů, který se vážně nemůže splnit a vlastně mě to už netrápí tolik jako tenkrát, protože během té doby jsem si v hlavě vytvořila zase tisíc jiných snů, které tento vytlačily.

Občas si říkám, jestli by nebylo lepší se na všechny tyto "šílené" sny vykašlat a být více při zemi.
Nebylo.

Sny a všechny tyto scénáře jsou něco, co nás nutí každý ráno vstát. Dávají nám tu hezkou vizi do budoucna, že jednou toho dosáhneme. Že jednou opravdu najdeme toho prince na bílém koni, že budeme mít tu práci snů, že procestujeme země, které jsme vždycky chtěli, že pomůžeme dětem v Africe, že zachráníme planetu před vším, co ji ohrožuje, že budeme mít krásnou rodinu, že uvidíme naše rodiče, jak na nás jsou pyšní a oni sami jsou spokojení, že budeme zdraví a šťastní, a tak dále.
Miluju si v hlavě dělat scénáře. Jak ty, o kterých moc dobře vím, že jsou nereálné, tak ty, u kterých je velká šance, že se jednou stanou skutečností.

Nikdy si od nikoho nenechte namluvit, že je špatný snít. Že je špatný potlačovat všechny tyto myšlenky. Nikdy si nenechte vzít tu nejvíc svobodnou věc na světě. Vaší představivost. To se mi nejvíc líbilo na knížce 1984. Lidé vám můžou vzít svobodu, ale to, co se vám honí hlavou, vám nikdo vzít nemůže.

Proto sněte. Ne jen v noci, kdy nemůžete ovládat o čem budete snít, ale hlavně ve dne. Je úplně jedno, jestli budete snít o tom, jak jednou poletíte do vesmíru nebo o tom, že si zítra k večeři dáte skvělý hamburger. To je na snech to skvělý. Můžete v nich být čímkoli jen chcete, můžete dělat cokoli, být s kýmkoli, cítit se jakkoli.

Když se mě někdo zeptá, co bych v životě chtěla, tak má odpověď už dávno není oscarová herečka nebo modelka pro Victoria's secret ani návrhářka na úrovni Coco Chanel. Mou odpovědí je být šťastná. Ať už budu v životě dělat cokoliv, přála bych si být šťastná.

Asi se mi nepodaří článek dovést do výsledné pointy, proto ho nazvu jako takový samovolný proud myšlenek.

Sněte!

With love,

Lia