Isn't it all just too much?

Jsem přesně ten typ člověka, který nad vším hrozně moc přemýšlí. Za poslední přibližně měsíc mi přijde, že jsem toho z okolí strašně moc nasála. Všímám si věcí, kterých jsem si předtím nevšímala a najednou si říkám, co se sakra se všemi stalo? 

Tento článek bych ráda věnovala úvahám, které mě poslední dobou pronásledují. Chtěla jsem se z nich vypsat do článku už dlouho, ale vždycky jsem ho smazala. A až teď mě to doopravdy dohnalo a rozhodla jsem se to všechno hodit na "papír", ikdyby to bylo jen pro mě. 

Řeč je dnešní společnosti. Ale kde začít? 

Přijde mi, že dnešní společnost je společností "mudrců" a "vševědců", kdy všichni vědí všechno nejlíp a úplně nejradši jsou, když můžou někoho dalšího o svých moudrech přesvědčovat. Stačí si přečíst pár diskuzí pod různými články, příspěvky na Facebooku, ale i v komentářích na Instagramu. To se hned z davu vyrojí haldy politologů, lékařů, právníků, psychologů nebo zkrátka znalců, v jakémkoli oboru si vymyslíte. A kritizují. "Támhleta maminka by přeci neměla to svě dítě držet takhle." "Vždyť jste jednou říkala, že se vám nelíbí modrá barva, tak proč máte bledě modrý šátek?" nebo třeba "A jaktože jako máte ve skleničce brčko? Víte, že to škodí životnímu prostředí?"

U toho životního prostředí bych na chvilku zůstala. Souhlasím s tím, že by se lidé měli začít více starat o tu naší planetu, sama například třídím, neberu si v obchodě mikrotenové sáčky, atd. ALE! Co to je zase za hon na všechny, kteří si dovolí si dát například kafe s sebou do kelímku nebo si dají někde drink a mají ho s brčkem? Zrovna dneska jsem si šla do kavárny pro kafe s sebou (běžela jsem mezi školou a prací) a pan barista "a máte svojí nádobu?" a já, že bohužel nemám. A šup, naprosto odsuzující pohled, že tu mořím planetu dalším odpadem, a že bych se měla jít asi vyzpovídat do kostela, jak jsem zhřešila. Kafe s sebou si kupuji tak jednou/dvakrát do měsíce, když opravdu nestíhám si sednout a v klidu to kafe vypít. Takže teď se za to mám cítit provinile? 

Myslím si, že naše společnost se prostě a jednoduše nudí. Žijeme ve skvělé době s téměř neomezenými možnostmi, a to si myslím, že je občas ten problém. Generace před námi moc neměly na výběr, co budou dělat, tím pádem nad sebou tolik nepřemýšlely a prostě žily. My do hloubky rozebíráme, co tedy s námi bude, jestli teda tu vysokou vystudovat nebo ne, jestli budeme cestovat, jestli jako si chceme někdy někoho vzít a mít třeba děti nebo jestli pojedeme tu kariéru, a tak dále. Každý druhý má nějaké psychické problémy nebo třeba poruchy příjmu potravy. Pak tu je kategorie všemožných diet. "Nejez lepek, ten je špatnej." "Buď vegan." "Nepij to normální mlíko." "Maso ničí planetu." "Pij jenom Manu, to ti stačí." A už se najednou objevují případy, jako, že jednu slečnu a jejího přítele z Austrálie málem veganství stálo život nebo, že člověk, který normálně lepek mohl, ale vyřadil ho, protože "je špatnej", na něj dostal pak tu opravdovou celiakii. 

Pak je tu kategorie moderních maminek, které vymýšlí, co by mohly se svým dítětem udělat nějak jinak. Třeba je neočkovat, protože očkování je přeci špatný. No jo, jenomže v moment, kdy ta základní očkování nebudou plošná, tak přestanou plnit svou funkci a najednou tu máme epidemii spalniček. Nebo je třeba dát na nějakou soukromou školu, protože se tam učí nějakou novou, a hlavně jinou metodou, která se ve finále může ukázat jako sakra špatná a nevhodná pro další pokračování ve studiu v naší zemi. Také jsou případy matek, které malé děti, ještě než začnou mluvit, učí znakovou řeč, která jim má potom pomoci při učení té "normální", ale také už se stalo, že to dítě už komunikovalo jen tou znakovou a "normální" se nikdy nenaučilo. 

Chtěla jsem mluvit i o instagramu, ale to je svět sám o sobě a obsahově by byl tak na celý jeden článek. Moc se mi líbil článek na toto téma od Domči z dombydom, ten si kdyžtak přečtěte.:)

Neříkám, že pokrok a vývoj je špatný, že bychom měli zůstávat v zajetých kolejích a nic neměnit, ale myslím si, že všeho s mírou a hlavně neztrácet svojí vlastní hlavu někde v davu. 

Tak co myslíte, není toho všeho už opravdu too much?

Lia