Brand new life.

Ahooooooj! Tento článek jsem napsala den po mé maturitě a klasicky jsem na něj úplně zapomněla :D, proto se tímto přesuneme skoro 2 týdny zpátky a ukážu vám, jak jsem se v té době cítila:)
Maturita formalita?
Nejvýraznější, nejstrašidelnější a nejdůležitější událost posledního měsíce byla rozhodně maturita. Zkouška z dospělosti. Vždycky jsem byla spíše průměrný student. Školu jsem upřímně brala jako druhotnou záležitost a žila jsem spíše společenský život, než abych ležela v učení. Na vysvědčeních za celých těch 8 let na gymplu jsem mívala trojky, občas i nějakou čtyřku z chemie (fuj). Všichni učitelé mě brali jako neskutečnýho bohéma a nikdo už ode mě nečekal žádné excelentní výsledky. Na písemný maturity jsem se prakticky (čti vůbec) neučila a brala jsem je jako každý jiný test ve škole. Ze slohovek jsem dostala jedničky a z didakťáků dvojky (v angličtině jsem seděla na konci třídy a neslyšela jsem vůbec listening, nevadí).  Zbývaly mi asi 2 týdny do ústních maturit, když jsem se začala učit. Vůbec jsem se nestresovala a byla celkem nad věcí. Víkend před zkouškou jsem začala trochu panikařit, že vůbec nic neumím (klasika). V pondělí, 21. května jsem si ve 14:00 vylosovala první otázku z angličtiny - education. Nic jsem o education v Anglii nevěděla, ale prostě jsem mluvila. Dále čeština - Obraz Doriana Graye. Tu knížku jsem přečetla asi do půlky před čtyřmi lety, cejtila jsem trochu průser, ale opět - prostě jsem mluvila. Francouzština - Les Sports. Asi nejjednodušší téma, které jsem si mohla vytáhout, tady bylo štěstí na mé straně. A poslední a nejvíce obávaný předmět - zeměpis. Otázka číslo 3 - litosféra (fuj). Tohle je nejlepší příklad toho, že otázka, které se nejvíce bojíte, pro vás nakonec může být ta nejlepší, kterou si můžete vytáhnout. Po mém 15ti minutovém monologu o tom, co tvoří zemské těleso (opět - prostě jsem mluvila) jsem odcházela ze zkušebny plné učitelů, kteří seděli s napůl otevřenou pusou.. Tohle nikdo nečekal, ani já sama. Pak přišlo celkové hodnocení: Ramplé - plné počty bodů z češtiny i angličtiny, francouzština: výborný, zeměpis: výborný. ????????? Coooooo??? Já???? Začaly mi téct slzy štěstí a hrdosti na sebe samou, vážně jsem nechápala, jak se tohle stalo. Všichni učitelé mi gratulovali, říkali, že tohle upřímně ode mě nečekali a že jsem byla velmi příjemné překvapení. Věčný bohém Lia Ramplé odmaturoval se samými jedničkami. A jedna rada pro budoucí maturanty: Nestresovat se a prostě mluvit.

Pocity
Jak jsem se posledních několik dní cítila, je neskutečně těžký popsat, protože takový bordel, jaký jsem si v hlavě stihla udělat, ten by neuklidil asi ani nejlepší psycholog na světě. Všechno se to odvíjelo od různých lidí, kteří se mi v životě motali. Musela jsem se rozhodovat, co by bylo správný udělat a co bych doopravdy udělat chtěla. Řešila jsem v sobě, kam vůbec chci směřovat a jakým stylem chci svůj život vést. Zároveň jsem v sobě nosila strach, abych někomu neublížila, protože jednou z mých vlastností je, že nechci nikomu svým počínáním ublížit. A všechno se to ve mně pralo.  A až včera, když ze mě opadla ta nervozita z maturity, ze mě opadlo i tohle. Řekla jsem si, že na to kašlu, že nějak bylo, nějak bude, nikam nemusím spěchat, nikomu se nemusím podřizovat, nikdo mi nebude diktovat, co bych měla a co ne a jsem to já, kdo si bude řídit svůj život tak, jak se mu zachce. Svoboda.

Stážistka u Elite Bloggers
Něco, co jsem řešila už někdy v březnu, něco, co jsem si sama zařídila a něco, co mě dělá nejvíce šťastnou. Někdy v únoru jsem se rozhodla, že chci získat stáž. Napsala jsem 2 e-maily - do redakce časopisu Elle a do Elite Bloggers. Bez odpovědi. Byla jsem zklamaná, ale řekla jsem si, že se nedá nic dělat. O 2 týdny později mi náhodou kamarádka napsala, že jde na přednášku na Hollaru s influencerama a ať jdu s ní. Jedním z influencerů byla i Tereza Salte. Po přednášce mě napadlo za ní zajít a zkusit se zeptat ještě osobně. U Terezy stála i Sandra z Madeinprg, která mi hned řekla, že můj mail četla, akorát ještě neodpovídali na maily a že jim mám poslat ještě životopis. Poslala jsem životopis. Pozvali si mě do jejich Hubu na pohovor a po pár dnech jsem obdržela e-mail, že se na mě budou těšit 4.6.! Ponaučení - Chcete něco? Musíte zvednout zadek a jít si za tím, samo to nepřijde.

Nový začátky
A co bude dál? Jak říká moje mamka "2018 je pro nás rok změn. Ty na škole končíš, Vítek (nejroztomilejší bráška na světě) začíná a ještě navíc to stěhování.." Stěhování. Kdo z vás něví, tak bydlím v mini vesnici asi 50 km za Prahou a právě to se od září změní. Nejen pro mě, ale celou mojí rodinu. Rodiče se stěhují do jednoho bytu, já do druhého, abych si vyzkoušela a naučila se žít sama. (podle mě přežiju tak max. týden, pak umřu hlady) Bude ze mě oficiálně Pražačka, přesně to, co jsem si přála už několik let.

Jak tento článek zakončit? Asi mou oblíbeou frází - Miluju. Děkuju.

With love,

Lia