My point of view on.. #1

Včera jsem dávala na instastories, že připravuji nový typ článků, ke kterému bych potřebovala vědět, na co byste rádi slyšeli můj názor, moje zkušenosti nebo nějaké tipy.. Ozvalo se vás celkem dost a vybrala jsem ta témata, která mě nejvíce zaujala a ke kterým mám co říct a dá se o tom dobře mluvit. Ráda bych v tomto typu pokračovala, tak jestli máte nějaké téma, o kterém byste si rádi přečetli, tak mi určitě pište do komentářů, na instagram nebo klidně i na facebook.



1. Cvičení, ''dokonalá postava'', PPP

Toto téma mě zaujalo ze všeho nejvíce a to protože mi přijde, že je to něco, co se řeší už x let a pořád je o čem psát. Kdybych měla mluvit sama za sebe, tak do nějakých 14/15ti jsem vždycky měla spíše podvýživu. Nebylo to tím, že bych já nechtěla jíst, ale kvůli rychlému metabolismu jsem prostě přibrat nemohla a tak jsem se denně stýkala s oslovením ''vyžle'', ''párátko'', ''ty jsi anorektička'' (lol, lidi tomu vážně rozuměli), ''jsi úplně kost a kůže'' a já s tím nemohla vůbec nic dělat a byla jsem z toho postupně vážně nešťastná. Vadí mi, že když někdo na někoho působí tlustě, tak se kolem něj chodí po špičkách a nikdo mu to neřekne, kdežto těm hubeným se to pálí do obličeje 24/7 a je to ''ok'', přitom je to jedna a ta samá věc. Pak se stala puberta a mé tělo začalo fungovat jinak, metabolismus se zpomalil a já začala přibírat. Tím jak jsem na to nebyla zvyklá, tak to byl strašný šok a neuměla jsem se s tím poprat. Lidé kolem mi naopak začali říkat, že nabírám a nejsem tak hubená jako dřív a tím ve mně vyvolali další pocit a to, že je to špatně, tak jsem opět nebyla spokojená se svou postavou a to jen kvůli ''lidem kolem''.

Postupně jsem se na to vykašlala a řekla jsem si, že jestli mám hubnout nebo pracovat na své postavě, tak to musí být jen a jen kvůli mně a musím já chtít. Takže až teďkon jsem došla do fáze, kdy chodím cvičit do fitka a dělá mi to radost ani ne kvůli výsledkům, ale prostě protože mě to baví a cítím se líp.

Poruchou příjmu potravy jsem naštěstí nikdy netrpěla. Přijde mi, že poslední dobou je to skoro až trend mít s tím nějakou zkušenost, což mi přijde snad ještě horší. Málokdo si uvědomuje, že to je závažná psychická nemoc, které se velmi těžce zbavuje a to procento, které se z toho dostane na 100% je hrozně malé.

Celé toto téma bych chtěla shrnout asi takto: Mějte se rády. Je úplně jedno co vám říká okolí nebo co se vám předhazuje v časopisech. Jestli chcete na své postavě něco změnit, tak jen a jen kvůli sobě. Nejkrásnější holka je šťastná holka, to si pamatujte!

2. Škola&učení

Haha, nevím jestli jsem zrovna ten správný člověk na to vám tady říkat něco o studiu. Zcela upřímně nejsem studijní typ. Neříkám, že se nerada učím novým věcem, že mě nezajímá co proč jak funguje, ale spíš mi vadí ten princip, že se to musím učit, abych měla dobré známky. Nelíbí se mi tenhle systém, protože mi přijde, že to pak úplně ztrácí smysl toho ''vzdělání''. Učitelé by nás spíše měli motivovat k tomu, proč je to důležité vědět a jak to můžeme v životě využít. Ne ''naučte se to, nezajímejte se proč, dostaňte 1''. Chodím na osmileté všeobecné gymnázium, kde je to ještě víc založené na tom ''musíš umět a rozumět všemu'', na jednu stranu je určitě super ''mít přehled'', ale občas mi přijde, že jediný co tady berou za úspěch je, když z vás udělají doktora, právníka nebo učitele a když máte spíše umělecké zaměření, tak se jim to nelíbí. 

Takže kdybych měla říct jak já studuji tak bych to nazvala, že spíše přežívám ty předměty, které mě nebaví a zaměřuju se na to málo, co mě baví a čemu se chci v budoucnu věnovat.

3. Oblečení, styl, nakupování 

Dnešním posledním tématem bude můj přístup k oblékání, nakupování nových kousků a stylu, který se mi líbí. Oblečení beru odjakživa jako neskutečně důležitou věc. Snad už v první třídě jsem příliš řešila to, jak vypadám. Možná mě za to odsoudíte, že to je povrchní a že na tom nezáleží, že záleží na osobnosti atd. Samozřejmě, když bude člověk sebelíp oblečený a osobností bude naprostá zrůda, tak ho to nedělá nijak lepším, ale stejně ho nebude dělat lepším, když bude oblečený jako vandrák.
Já beru oblečení jako něco čím se můžete prezentovat, čím ukážete vaše aktuální rozpoložení, náladu, názor.. Když se ráno neobléku tak, jak jsem si představovala, tak mám automaticky den zkažený.. (to už je možná extrém, to neberte jako ukázový příklad :D)

Co si myslím, že je špatně je, když se z toho stane mánie až shopaholismus, kdy jsou lidé ochotni utrácet peníze, které nemají za oblečení, které ani nepotřebují. Já sama chodím nakupovat tak 1/2 za měsíc, že si pořídím pár nových kousků, rozhodně nemám na to chodit každý týden do Pařížský a utrácet desetitisíce jen za oblečení. (I když.. Nevadilo by mi to, co si budem.. :D)

Doufám, že se vám tento druh článku bude dobře číst a nezapomeňte mi psát další témata!
Přeju vám krásný týden!

Vaše Lia.